Čas vos - Mornštajnová Alena - Čtou Jan Vlasák a Helena Dvořáková

Dokážou se přenést přes tragickou minulost, kvůli níž se jejich cesty zkřížily? Báře i Mirkovi zvanému Ptáčník toho vrtkavý osud naložil na bedra víc než většině lidí. Ze syna domácího tyrana se stal podivín, který si nechává zděděný dům padat na hlavu a raději tráví všechen volný čas v lese pozorováním milovaného ptactva. A z dívky, jejíž rodina kdysi s hanbou prchla z Brodu, vyrostla žena trpící nedostatkem sebeúcty a vskrytu prahnoucí po spravedlivé odplatě. Myšlenka na pomstu ji nakonec po letech přiměje k návratu do rodného města, kde však životem zkoušená knihovnice k vlastnímu překvapení nalezne opravdový domov. Podíl na tom má vedle objevené vášně pro zahradničení i nečekané přátelství s Ptáčníkem, pod jehož samotářskou slupkou se ukrývá obětavý a milý společník. Jenže je tu Bářino trpké tajemství, které oba spojuje a s nímž se při hledání cesty ke šťastnější budoucnosti musí vypořádat… Román o rodinných traumatech a síle přátelství slibuje vše, po čem čtenáři Aleny Mornštajnové prahnou: hluboký, poutavě podaný příběh s hrdiny, kteří odvážně čelí nelehkému údělu. „Mornštajnová umí perfektně najít téma, které vás zasáhne, vystihnout postavy a čtenáře lapit do zápletek a vztahů postav, které od začátku příběhu umně dávkuje.“ – Michaela Kučerová o románu Les v domě, časopis Vlasta „Kdybych to měla shrnout jednou větou, řekla bych, že je to román o cestě k obyčejnému lidskému štěstí. Protože život nedá nikomu nic zadarmo a být šťastný nebo spíš spokojený, což je pro mě synonymum, dá prostě velkou práci.“ – Alena Mornštajnová Zatím jsem se neodhodlala navštívit místo, kde se ta zlá hra odehrála. Místo, kde podle předem připraveného a promyšleného scénáře kdosi chladnokrevně rozehrál partii, která skončila naším útěkem z města, maminčiným zhroucením a rozpadem mé rodiny. Nepokusila jsem se zjistit, jestli strůjci a herci toho představení ještě žijí a diváci si z něj něco pamatují. Zapadla jsem do spokojených kolejí nového života a nechtěla jsem do něj pouštět temnotu a zášť. Jenomže pak Ptáčník vyslovil to jméno a myšlenka číhající ve stínu vykoukla na světlo. Teď už musíš něco podniknout, našeptávala mi. Oslovil tě osud. – ukázka z knihy