Munenori Oni San-mai Gitae katana

Nagasa: 73 cm
Tsuka: 31,1 cm
Gitae: San-mai
Motokassane: 7,8 mm
Sakikassane:  4,5 mm
Motohaba: 3,25 cm
Sakihaba: 2,4 cm
Kissaki: 3,7 cm (zvlášť broušené)
Sori: 1,8 cm
Materiál Nagasa: Kawakane-1095 steel, Shingane-1045 steel
Bod vyvážení: 12 cm od Tsuby
Materiál Tsuky: Same a teletina
Sageo: teletina
Tsuba: 8 x 7,3 cm / mosaz
Fuchi: mosaz
Kashira: mosaz
Seppy: mosaz
Hmotnost bez saya: 1272 g
Příslušenství: brokátový vak na meč (viz. fotografie), Origami (certifikát pravosti)
Tameshigiri: tatami, zelený bambus, alternativní materiály
 
     Je zajímavé, že v Japonské mytologii existují stvoření velmi podobné, jak svým vzhledem, tak i působením, samotným ďáblům. Tito démoni, duchové, lidožrouti nebo také trollové, nejčastěji vyobrazeni s modrou, či rudou kůží, dlouhými drápy a rohy, jsou nazýváni „ONI“.
     I když byly tyto bytosti zpočátku spojovány s tím největším zlem a označovány mimo jiné jako vykonavatelé trestů, na hříšnících, kteří se dostali do pekla, postupem času začaly být spojovány také s dobrem a považovány za jakési ochránce lidí. Jejich podobizny jsou proto používány jak v Japonském folklóru jako masky při nejrůznějších oslavách, tak na střechách budov, jako obdoba chrličů, oddělujících budovy od okolního světa a chránící je tak před zlem zvenčí. Stejně tak i démon vyobrazený na Tsubě tohoto meče chrání bojovníka, který jej nosí.
Nagasa: Jako již tradičně u mečů této značky je čepel velmi masivní, stejně jako tomu bylo u čepelí původních Japonských mečů, s hiraniku (plnou masou čepele od shinogi k ha). Takováto konstrukce čepele a její provedení zajišťuje, že při střetu čepele s tvrdšími materiály nedochází k tak velké deformaci ostří, jako je tomu u většiny dnešních replik samurajských mečů bez hiraniku nebo haniku.
     Čepel v shinogi zukuri byla vykována v san-mai gitae, tedy za použití oceli s vysokým obsahem uhlíku 1095 pro kawagane (vnitřní část čepele) a oceli se středním obsahem uhlíku 1045 pro shingane (postranní části čepele). Díky tomu je čepel dostatečně tvrdá, ale současně i pružná a odolná proti zlomení. Předěl mezi kawagane a shingane je při bližším pohledu dobře viditelný. Na nakago jsou gravírovány kanji pro Munenori a mei (signatura kováře).
Saya: Černě lakované pochvě vévodí osazení koiguchi, kojiri a kurigaty býčím rohem. Krásným doplňkem, ladícím s pochvou je pak mahagonově mořená, kožená sageo protažená kurigatou a uvázána  okolo saya v tradičním stylu. Kůže byla po moření ošetřena včelím voskem pro zvýraznění barvy a konzervaci.
Tsuba:
Tsuba je mosazný odlitek, který byl následně poměděn a patinován. V závěru pak byly jednotlivé prvky zvýrazněny zlacením a stříbřením. Naleznete na ní detailní vyobrazení démona Oni.
Habaki je odlit z jednoho kusu mosazi, s ozdobným pilováním a Čínskými znaky. Seppy jsou měděné, přičemž na čelní seppě je několik výbrusů, zhotovených za účelem zvýraznění a především zpřístupnění některých prvků tsuby.
Tsuka: Rukojeť byla po stranách potažena same a následně černě nalakována. Tsukamaki byl proveden prostřednictvím ito z teletiny mořené v barvě mahagonového dřeva, ve stylu hinerimaki a následně prolakován, pro větší pevnost a odolnost při použití meče v praxi. Mosazné, černě lakované menuki ve tvaru kvetoucích větviček sakury, jsou umístěny po obou stranách tsuky.
Kožené tsukamaki, stejně jako sageo v barvě načervenalého mahagonového dřeva tak imituje démonovu kůži. Fuchi a Kashira jsou ze stejného materiálu a ve stejném provedení jako tsuba a navzájem se tak doplňují. Čepel meče je v rukojeti zajištěna jedním bambusovým mekugi.